Nová cesta
Publikace o Indii a nová cesta
... Když v noci měsíc a hvězdy rozlévají stříbřité světlo, přemýšlíme o vyšší inteligenci, která pohybuje nebeskými tělesy po nebi. Cítíme hlubokou úctu vůči inteligenci, která se ukrývá za divy přírody a ptáme se: „Kdo vdechl život květině, aby se vypínala ke slunci? Odkud má svou vůni a svou krásu? Jak to, že jsou její okvětní lísky tak dokonale tvarovány a září tak líbeznými barvami?“ …..
Vždy mě dovedla nadchnout čísla, jejich vzájemné vztahy, přesná pravidla v matematice, zákonitosti v přírodě, matematika a fyzika vůbec, řád Vesmíru. S radostí vnímám sílu a harmonii Vesmíru, jeho uspořádání a dokonalost ve mně vzbuzují otázky – co je pak dále, co je za tím nebo je to už „strop“? Co je za touto genialitou – lze vůbec intelektem nalézt další odpovědi, je to ta správná cesta k hledání pravdy v našich životech.
Před ustanovením profese daňového poradce jsem se odborně zabýval matematikou a fyzikou ve vzdělávacím procesu. Věda a vědecké metody mají své limity a já jsem na své cestě chtěl vědět více a znát odpověď na výše nastíněné otázky. A přicházely další – proč jsme tady, jaký to celé dává smysl. Je to opravdu pouze o našem narození jako počátku a o smrti jako našem konci. Může to být takto jednoduché ve složitém Vesmíru? Běžné vzdělávání však přináší na výše položené otázky akademické odpovědi.
Albert Einstein nacházel hlubokou a spirituální úctu v harmonii a řádu či kráse Vesmíru. Cítil pokoru k neomezené inteligenci projevující se v zákonech přírody.
Věda a spiritualita nejsou protiklady, mohou se doplňovat. Věda se snaží přijít na to, jak vznikl Vesmír, spiritualita si klade stejné otázky. A oba světy pak pracují s experimenty. Einstein měl přesah a bez tohoto kosmického přesahu by nedosáhl svých výsledků ve vědě; zásadně změnil chápání Vesmíru tím, že přišel s myšlenkou, že veškerá hmota je ve své podstatě zhuštěná energie.
Věda, tak jak je dnes provozována, však možná dosáhla vrcholu své vzestupné dráhy. Lidé si stále více uvědomují, že věda nemá odpovědi na všechno – a že nemá odpovědi na žádnou z těch nejdůležitějších otázek: jak nalézt smysl života, lásku a naplnění, radost.
V důsledku toho stále více lidí obrací svou pozornost dovnitř, k přímé osobní zkušenosti, aby nalezli odpovědi na tyto odvěké a stále stejně naléhavé otázky. Když obracejí svou pozornost do svého nitra, objevují jemné skutečnosti, které žádný přístroj nedokáže změřit. Naše životní síla a hlubší duchovní skutečnost se vymykají materiálnímu měření – alespoň takovému, jaké věda provádí dnes – nejsou však mimo dosah osobní zkušenosti.
I mě to vedlo k zájmu o tuto pravdu a k zájmu o jógu, která má své hluboké kořeny ve starodávné Indii. Začal jsem se intenzivněji zajímat o jógu a prastará indická učení a hledat nové pohledy na Vesmír. Odjel jsem do prastaré jižní Indie. A tak začala moje „Nová cesta“. A získané poznatky a úcta k Indii byl pak důvod, proč byla vydána kniha o Indii a její hluboké moudrosti pod názvem „Indický Mistr krijajógy Paramhansa Jógananda“.
Nezdá se nám život založený pouze na intelektu docela už vyprahlý.
Miloslav Hnátek
Kniha pojednává o jedné z osobností moderní historie – Paramhansovi Jóganandovi, indickém jóginovi, který přinesl a rozšířil na Západě svým osobním vzorem prastaré učení a hlubokou moudrost indických Mistrů.
Sleduje nejenom jeho životní cestu a poslání pro současný svět, ale seznamuje čtenáře i s neocenitelným jógovým učením. Jeho základem jsou meditační techniky a také to, co má člověk činit, aby byl zdravý, šťastný, vedl naplněný život, dosáhl sebeuvědomění a nalezl smysl svého života.
Je rovněž autorem světové spirituální klasiky Životopis jógina a místa zmiňovaná v tomto jeho nejznámějším díle jsou představena v titulu z dnešního pohledu. Je možné je osobně navštívit, prožít si v radosti jejich jedinečnost, přitažlivost a zažít tak jejich spiritus loci.
Obraz Alberta Einsteina visí v domě velkého indického Mistra Láhiri Mahášáje ve Varanasí
Paramhansa Jógananda
Jednou z nejstarších civilizací, či dokonce zřejmě tou nejstarší, je oblast indického subkontinentu. Tato prastará civilizace si udržuje vztah ke svým počátkům od nepaměti. Není proto překvapivé, že mnozí indičtí Mistři putovali na Západ s cílem šířit své učení a vést své žáky k porozumění své existence. V novodobých dějinách patří mezi takové známé osobnosti Paramhansa Jógananda, který se usadil na Západě v roce 1920 a působil zde více než 30 let s cílem šířit toto moudré učení.
Paramhansa Jógananda (někdy psáno Paramahansa Jógananda, známý také jako Svámí Jógananda) představil a rozšířil na Západě učení a hlubokou moudrost indických Mistrů dlouhou dobu utajovanou a předávanou z gurua na učedníka. Základem jeho učení jsou meditační techniky a také to, co má člověk činit, aby byl zdravý, šťastný, vedl naplněný život, dosáhl sebeuvědomění a nalezl Pravdu – smysl pozemského bytí.
Učení Paramhansy Jóganandy a učení jeho guruů se v průběhu posledních 100 let rozšířilo téměř do celého světa – celého amerického kontinentu, většiny asijských zemí, Austrálie, západní či jižní Evropy – a doputovalo tak k mnoha hledajícím.
Paramhansa Jógananda vedl své učedníky k józe, jak byl k ní vychováván a vzděláván on sám svým guruem a jak se o ní píše v posvátných textech Bhagavadgíty či v Pataňdžaliho učebnici jógy „Jógasútra“. Jógu pak rozšířil vlastním příkladem svým dlouholetým působením na Západě. Poukazoval rovněž na základní jednotu všech náboženství a jejich společný cíl.
Jógananda charakterizoval své učení na Západě jako učení, které z hledajícího udělá mistra každé situace. Umožňuje hledajícímu být pánem svého vlastního života, vést jeho životní dráhu a zažívat uspokojení, které přichází z opravdového úspěchu ve všech hodnotných činnostech. Praktikováním příslušných technik může zůstat trvale mladý či zpomalit stárnutí a zachovat si zdraví, radost a spokojenost. Učení přináší hledajícímu umění koncentrace a používat vůlí své vnitřní síly k odstranění únavy a špatného zdravotního stavu. Mistři předali Západu světový poklad.
Paramhansa Jógananda byl vybrán svými paramguruy (jedná se o předcházející guruy v linii guruů – Šrí Juktéšvár, Láhiri Mahášája, Mahavatár Babadží), aby vrátil na Zemi pradávnou duchovní techniku krijajógy. Tento Mistr se objevil na Zemi v době, kdy si osobnost takového významu žádá stupeň vývoje lidstva. Tak významná osobnost pak přichází na Zemi málokdy. Přichází, když je pro lidstvo skutečně potřebná. Světu ho dala Indie a podobně v historii lidstva pracoval na Zemi ve svém fyzickém těle Ježíš Kristus.
Jeho guruové mu svěřili poslání svojí misí změnit svět – šířit krijajógu, jak ji učil i Ježíš Kristus a demonstrovat tak jednotu původního křesťanství s původní jógou, jak ji učil Kršna. Ježíš, jak Jógananda vysvětloval, byl mistr v používání krijajógy nebo podobné techniky.
Jeho učení do dnešní doby šíří organizace Self-Realization Fellowship (SRF, Společenství pro sebeuvědomění), kterou Paramhansa Jógananda založil v roce 1920 ve Spojených státech amerických, a dále také Yogoda Satsanga Society of India (YSS), kterou založil v roce 1917 v Indii. Obě organizace pracují nyní navenek jako jedna instituce a obě instituce již více než 100 let oddaně pokračují v duchovní a humanitární práci svého zakladatele Šrí Šrí Paramhansy Jóganandy, který tak rozšířil poselství krijajógy po celém světě.
Paramhansa Jógananda vybudoval na Západě pevné zázemí pro šíření svého učení a učení indických Mistrů. To se doposud nikomu v takové míře nepodařilo a bylo to díky Jóganandově silné vůli, moudrosti, přesahu, odvaze a také díky podpoře svých velkých Mistrů. Jóganandova podpora jeho učedníkům a podpora jeho Mistrů je zjevná, nadále trvá a bude pokračovat. Jógananda tak stále zůstává přední světovou osobností v šíření spirituality a v jejím zakotvení u mnohých hledajících.
Paramhansa Jógananda popisuje svůj život a své učení v životopisném titulu „Životopis jógina“ (Autobiography of a Yogi), který poprvé vyšel v roce 1946 v nakladatelství Philosophical Library v New Yorku a kterému se dostalo širokého uznání. Byl přeložen do více než padesáti jazyků. Jde o knihu, která mnohé hledače zásadním způsobem ovlivnila či změnila. Tato kniha vykonala vše, co bylo potřeba k dobytí Západu a našla si miliony čtenářů, ve spirituálním světě není nikdo, kdo by toto dílo neznal. Mnoho hledajících tak objevilo svou vlastní cestu skrze tuto knihu.
Paramhansa Jógananda se stal jednou ze zásadních osobností pro rozvoj západní spirituality a zanechal živoucí odkaz, jenž oslovuje dodnes lidi po celém světě. Tento indický duchovní učitel dokázal díky síle svého charakteru a svému talentu předávat odvěkou moudrost indických Mistrů milionům lidí a ukázal hledačům pravdy, jak překonávat překážky na cestě k osvobození duše. Jeho práce a dílo jsou dodnes stále živé mnohým jeho učedníkům či hledajícím. Mezi jeho nejslavnější učedníky patří bezesporu Svámí Krijánanda, pokračovatel jeho práce po další dlouhá desetiletí, autor desítek titulů o Mistrově učení a několika laskavých a oddaných titulů o Mistru samotném.
Linie guruů
Guruem Paramhansy Jóganandy byl indický Mistr Svámí Šrí Juktéšvár. Šrí Juktéšvár hlásal, že sloučení duchovního dědictví Východu s vědou a technologií Západu by hodně přispělo ke zmírnění materiálního, psychologického a duchovního utrpení moderního světa. V lednu roku 1894 se poprvé setkal v Allahabadu na Kumbha Mele s Mahavatárem Babadžím, guruem Láhiri Mahašáje. Babadží Šrí Juktešvárovi řekl, že jednoho dne mu pošle učedníka, který bude sdílet učení jógy na Západě. Tímto učedníkem byl Paramhansa Jógananda. Pod duchovním výcvikem a disciplínou Šrí Juktéšvára byl Paramhansa Jógananda připraven zahájit svou celosvětovou misi na Západ.
Babadží dále na tomto setkání požádal Mistra Šrí Juktéšvára, aby napsal knihu o základní jednotě Bible a Bhagavadgíty – nejznámějšího svatého písma v Indii. V témže roce knihu dokončil. Kniha se jmenovala Kaivalya Darsanam, což se překládá jako „Výklad konečné pravdy“. Šrí Juktéšvár zveřejnil nejprve kapitoly knihy po částech ve svém časopisu Sadhusambad a později, v roce 1920, byl pak text vytištěn jako kniha. Vydal ji Atul Chandra Chowdhary, učedník Šrí Juktéšvára v Kolkatě a také tajemník jeho organizace Sadhusabha.
Později, v roce 1949, byla kniha vydána SRF pod názvem „Svatá věda“. Paramhansa Jógananda napsal k tomuto vydání předmluvu. Při úvahách o „Svaté vědě“ se často klade důraz na systém jug podle Šrí Juktéšvára. Ve skutečnosti je však toto téma pouze částí jeho úvodu. Jeho výklad jug je fascinující a revoluční pro současný svět, ale skutečnou podstatou knihy zůstává věda o jednotě s Bohem a předložená paralela učení vyjádřená ve Východních a Západních Písmech.
Inspirace a příkaz pro šíření učení indických Mistrů pod názvem „Yogoda Sat-Sanga“ v Americe je tak zásluhou Šrí Juktéšvára. Veškerá zásluha patří jemu, sděloval Jógananda. Napsal o něm, že je jedním z největších světových intelektuálních a duchovních velikánů, v něm se setkává Východ se Západem. Přišel, aby sjednotil to nejlepší z východní a západní civilizace. Jeho poselství v sobě spojuje nezbytné lekce o materiálním a duchovním životě a překlenuje propast mezi teologií a skutečným vnitřním uvědoměním.
Šjamačaran Lahiri (Shyama Charan Lahiri) bylo rodné jméno velkého indického Mistra. Jeho učedníci přidali láskyplně „Mahášája“, což znamená „velkomyslný“. Lahiri Mahášája, byl ten, kdo zpřístupnil prastarou vědu krijajógu nejenom těm, kteří se zřekli světa, ale také všem upřímným duším jógy. Mistr byl guruem Svámího Šrí Juktéšvára.
Láhiri Mahášája byl učedníkem Mahavatára Babadžího, byl jeho hlavním žákem v 19. století. Mahavatár Babadží ho zasvětil do krijajógy a instruoval ho, aby udělil posvátnou techniku všem upřímným hledajícím. Jako první v té době tak začal vyučovat ztracenou starověkou krijajógu a je známý jako klíčová osobnost v renesanci jógy, která začala v moderní Indii v druhé polovině 19. století a pokračuje dodnes.
Významným rysem života Láhiri Mahášáje tak bylo jeho nadání v zasvěcování lidí všech náboženství do krijajógy. K jeho předním žákům patřili nejen hinduisté, ale i muslimové a křesťané.
Lahiri Mahášája nezaložil během svého života žádnou organizaci, ale učinil tuto předpověď: „Asi padesát let po mém odchodu bude napsáno dílo o mém životě z důvodů hlubokého zájmu o jógu na Západě. Poselství jógy obklopí zeměkouli a pomůže vytvořit bratrství lidí – jednotu založenou na vnímání jediného Otce“. …… Padesát let od odchodu Láhiri Mahášáje v roce 1895 vyvrcholilo tak v roce 1945, kdy jsem dokončil tuto knihu, píše Paramhansa Jógananda ve svém „Životopise jógina“ v kapitole 32 – Jak byl Ráma vzkříšen z mrtvých.
Mahavatár Babadží se do té doby nikdy v žádném století otevřeně neobjevoval, a tak neexistovala žádná historická zmínka o něm; záře publicity nemá místo v jeho tisíciletých plánech. Babadží pracuje v pokorné anonymitě obdobně jako Stvořitel, jediná a tichá Síla.
Babadží znovu představil prastarou vědu krijajógu, která byla ztracena během temných věků. Je si dobře vědom směru vývoje moderní doby, zejména vlivu a složitosti západní civilizace a uvědomuje si nutnost rozšíření osvobození prostřednictvím jógy jak na Západě, tak i na Východě.
Mahavatáru Babadžímu věnuje celou jednu kapitolu Paramhansa Jógananda se svém „Životopise jógina“, kapitolu 33 – „Babadží, jóginský Kristus moderní Indie“. Neexistují žádné historické záznamy, které se týkají života Mahavatára Babadžího. Paramhansa Jógananda v „Životopise jógina“ uvedl, že nesmrtelný avatár přebýval v odlehlých himalájských oblastech Indie a pouze zcela výjimečně se zjevil několika oddaným. Je to právě Mahavatár Babadží, kdo v tomto věku oživil ztracenou meditační techniku krijajógu.
Paramhansa Jógananda ve svém „Životopise jógina“ v kapitole 33 – Babadží, jóginský Kristus moderní Indie uvádí: „Babadží byl vybrán Bohem, aby zůstal po dobu trvání tohoto světového cyklu ve svém těle. Věky budou přicházet a odcházet – a nesmrtelný Mistr bude stále přítomen na této pozemské scéně a bude sledovat drama století.“
Ježíš Kristus se zjevil Mistru jógy Babadžímu a požádal ho, aby poslal někoho na Západ šířit učení původního křesťanství. Ježíš řekl Babadžímu, že jeho následovníci stále konají dobré skutky, avšak ztratili schopnost vnitřně komunikovat s Bohem. Na Ježíšovu žádost tak přišel Paramhansa Jógananda na Západ.
Mahavatár Babadží je v neustálém spojení s Ježíšem Kristem; společně vysílají vibrace vykoupení a naplánovali duchovní techniku spásy. Úkolem těchto dvou plně osvícených Mistrů – jednoho s tělem a druhého bez těla – je podněcovat národy, aby upustily od sebevražedných válek, rasové nenávisti, náboženského sektářství a zla materialismu.
Výše popsaná linie velkých indických Mistrů – guruů (Ježíš Kristus, Mahavatár Babadží, Láhiri Mahášája, Svámí Šrí Juktéšvár) tak vykonala zásadní kus práce pro Západ v poslání osoby Paramhansy Jóganandy.
Přednášky ke stažení
Připravujeme pro vás texty přednášek, které si bude možné stáhnout a vytisknout.