Regulace zisku v daňové evidenci nebo při uplatňování paušálních výdajů – zákonná technika

Technika daňové evidence i způsob uplatňování výdajů paušálem umožňuje poplatníkovi šikovně regulovat základ daně, daňovou povinnost a zákonné pojistné posouvat do budoucna.

Jedním ze způsobů uplatňování výdajů v podnikání je uplatňování prokázaných výdajů prostřednictvím vedení daňové evidence. Daňová evidence je v souladu s ustanovením § 7b zákona o daních z příjmů evidence příjmů a výdajů a dále majetku a závazků.

Daňovou evidencí si může poplatník výši svého zisku libovolně ovlivňovat tak, že přesouvá příjmy do následujícího roku (fakturuje později) a současně může přesouvat i výdaje do aktuálního roku (provádí platby předem). Přesuny obvykle provádí proto, aby odložil svoji daňovou povinnost a odvody na pojistné. Může tak například zaplatit do 31.12. nájem na několik měsíců následujícího roku, nakoupit dopředu zásoby materiálu a zboží, zaplatit zálohy na mzdy svým zaměstnancům. Zaplacení nájmu a dalších dodávek dopředu není žádný podvod, umožňuje to technika daňové evidence.

Obdobně postupuje poplatník, který uplatňuje tzv. paušální výdaje, při regulaci příjmů.

Systém daňové evidence je poměrně jednoduchý a spočívá v evidenci příjmů a výdajů pro účely stanovení daňového základu z podnikání. Do dílčího základu daně zahrnuje poplatník pouze inkasované příjmy za předmětné zdaňovací období, stejný princip platí i pro výdaje, avšak s určitými výjimkami. Těmi jsou

• daňové odpisy majetku, které zohlední v základu daně postupně a
• u časového rozlišení nájemného u finančního leasingu plně ctí časovou souvislost.

Neuznávají se ve výdajích zálohy na pořízení odpisovaného majetku a dále nelze uznat zaplacené pojistné na sociální a zdravotní pojištění.