Pohonné hmoty použité pro soukromé cesty zaměstnance mohou být daňovým nákladem

Při splnění určitých podmínek je možné náklady na spotřebu pohonných hmot při soukromých cestách zaměstnance uplatnit jako náklady daňové.

V případě použití automobilu i pro osobní potřebu zaměstnance (část pohonných hmot je tak spotřebována pro jeho soukromé jízdy), podnikatelské subjekty řeší otázku správného uplatnění prokázaných nákladů na spotřebu pohonných hmot. Obecně platí, že pohonné hmoty použité pro soukromé účely nejsou daňovým nákladem. Za předpokladu splnění určitých podmínek je však možné náklady na spotřebu pohonných hmot při soukromých cestách zaměstnance uplatnit jako daňové. Jedná se o situaci, kdy z kolektivní smlouvy, vnitřního předpisu zaměstnavatele, pracovní nebo jiné smlouvy či dohody mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem vyplývá, že má zaměstnanec nárok, aby hodnotu pohonných hmot, které spotřebuje při svých soukromých cestách, uhradil zaměstnavatel. V takovém případě se na straně zaměstnavatele jedná o daňový náklad podle ustanovení § 24 odst. 2 písm. j) bodu 5 zákona o daních z příjmů. Hodnota těchto pohonných hmot však zároveň představuje na straně zaměstnance nepeněžní příjem ze závislé činnosti, který podléhá dani z příjmů fyzických osob a odvodům na sociální a zdravotní pojištění.