Využití institutu „společného zdanění“

Institut „společného zdanění“ může poplatník daňově výhodně využít ve vymezených případech spolupráce při podnikání. Dosáhne tak optimalizace daňového zatížení v rámci rodiny či domácnosti.

Spolupráce manželky a osob žijících s poplatníkem ve společné domácnosti je jednou z forem, kterou může poplatník využít pro možnost optimalizace daňového zatížení v rámci rodiny či domácnosti. Upravuje ji ustanovení § 13 zákona o daních příjmů. Spolupracující osob atak nepotřebuje disponovat živnostenským oprávněním. Pro účely veřejnoprávního pojištění je však OSVČ.

Smysl tohoto nástroje spočívá v převedení určitého poměru příjmů a výdajů na spolupracující osobu s cílem snížit jejich celkové daňové zatížení. Z pohledu pojistného je na spolupracující osobu nahlíženo jako na osobu samostatně výdělečně činnou, tedy s povinností odvádět pojistné.

Na spolupracující osobu lze rozdělit pouze příjmy dosažené při podnikání nebo jiné samostatné výdělečné činnosti (s výjimkou podílů na zisku společníků v. o. s. a komplementářů k. s.) a k nim příslušející výdaje.

Za spolupracující osoby se považuje spolupracující manžel (manželka) a ostatní osoby žijící s poplatníkem v domácnosti.

Příjmy a výdaje však nelze rozdělovat:

• na děti až do ukončení jejich povinné školní docházky,
• na děti v kalendářních měsících, ve kterých je na ně uplatňováno daňové zvýhodnění,
• na manžela (manželku), je-li na něj (na ni) ve zdaňovacím období uplatněna sleva na dani,
• na a od poplatníka,. který zemřel, a
• na a od poplatníka, jehož daň je rovna paušální dani.

Při spolupráci manžela (manželky) se nevyžaduje, aby manžel (manželka) žil v domácnosti s poplatníkem.

Při spolupráci ostatních osob s poplatníkem se nevyžaduje příbuzenský vztah spolupracujících osob k poplatníkovi, pouze je stanoveno, že tyto osoby žijí v domácnosti s poplatníkem. Domácnost podle občanského zákoníku tvoří fyzické osoby, které spolu trvale žijí a společně hradí náklady na své potřeby.

Institut „společného zdanění“ může poplatník daňově výhodně využít v následujících případech spolupráce

• manželka jako spolupracující osoba nemá žádné zdanitelné příjmy a nemůže tak uplatnit slevy na dani a odpočty od základu daně (dary, penzijní připojištění, životní pojištění, odpočet úroků z úvěrů ze stavebního spoření),
• spolupracující osoba má zdanitelné příjmy, ale základ daně ze svých zdanitelných příjmů ji neumožní uplatnit v plné výši slevy na dani a odpočty od základu daně,
• podnikatel je v daňové ztrátě a převedení podílu daňové ztráty na spolupracující osobu, která má vyšší základ daně (z podnikání, z pronájmu, z kapitálového majetku nebo z ostatních příjmů), sníží daňové zatížení spolupracující o­soby.

V případě rozdělování příjmů a výdajů dosažených při podnikání nebo jiné samostatné výdělečné činnosti provozované pouze za spolupráce druhého z manželů, lze rozdělit na spolupracujícího manžela maximálně 50 % dosažených příjmů a výdajů. Přitom částka připadající na spolupracujícího manžela (manželku), o kterou příjmy přesahují výdaje, smí činit nejvýše 540.000 Kč při spolupráci po celé zdaňovací období, resp. 45.000 Kč za každý i započatý měsíc spolupráce.

V případě rozdělování příjmů a výdajů dosažených při podnikání nebo jiné samostatné výdělečné činnosti provozované za spolupráce ostatních osob žijících v domácnosti s poplatníkem anebo za spolupráce manžela (manželky) a ostatních osob žijících v domácnosti s poplatníkem (např. spolupráce manželky a syna), může činit jejich podíl na společných příjmech a výdajích v úhrnu nejvýše 30 %. Přitom částka připadající v úhrnu na spolupracující osoby, o kterou příjmy přesahují výdaje, smí činit nejvýše 180.000 Kč při spolupráci po celé zdaňovací období, nebo 15.000 Kč za každý i započatý měsíc spolupráce.

V případě spolupráce dvou a více osob nemusí být podíl příjmů a výdajů rozdělených na každou spolupracující osobu stejný. Příjmy a výdaje mohou být rozděleny jiným způsobem.

Pro oba případy spolupráce musí být výše podílu na společných příjmech a výdajích stejná, např. převedením 30 % příjmů a 30 % výdajů podnikatele na spolupracujícího manžela. Podíl rozdělení příjmů a výdajů na spolupracující osobu nemusí přitom odpovídat skutečné spolupráci spolupracující osoby s podnikatelem.