Prokázání bydliště pro účely osvobození při prodeji bytu, rodinného domu

V případě, že má prodávající v občanském průkazu uveden jako trvalý pobyt adresu prodávaného bytu nebo rodinného domu, správce daně je spokojený a nárok na osvobození obvykle více neprověřuje. V případě, že má trvalý pobyt v jiném bytě či rodinném domě, bude muset správci daně prokázat existenci bydliště v místě předmětu prodeje.

Pro účely osvobození při prodeji bytu nebo rodinného domu podle § 4 odst. 1 písm. a) zákona o daních z příjmů musí poplatník jako prodávající prokázat správci daně naplnění pojmu bydliště.

Příjem fyzické osoby z prodeje rodinného domu nebo bytu, a to včetně podílu na společných částech domu nebo spoluvlastnického podílu a včetně souvisejícího pozemku, je podle § 4 odst. 1 písm. a) zákona o daních z příjmů osvobozen od daně za předpokladu, že zde měl prodávající bydliště nejméně po dobu dvou let bezprostředně před prodejem. Požadavek doby trvání vlastnictví je v tomto případě nepodstatný.

Bydlištěm se rozumí místo, kde má poplatník stálý byt za okolností, z nichž lze usuzovat na jeho úmysl se v tomto bytě zdržovat. Adresa bydliště se tak může (ale nemusí) shodovat s adresou trvalého pobytu. Fyzická osoba však musí mít na zřeteli, že prokázání skutečnosti, že v prodávané nemovitosti dva roky bydlela, aniž tam měla trvalý pobyt, je na ní. Skutečnost, že v nemovitosti má trvalý pobyt, bude jako důkaz patrně jednodušší. V ostatních případech lze jako podpůrného důkazního prostředku využít např. prohlášení sousedů, doručování faktur za služby aj.

Praxe je obvykle taková, že pokud má prodávající v občanském průkazu uveden jako trvalý pobyt adresu prodávaného bytu nebo rodinného domu, správce daně je spokojený a nárok na osvobození obvykle více neprověřuje. V případě, že má trvalý pobyt v jiném bytě či rodinném domě, bude muset správci daně prokázat existenci bydliště v místě předmětu prodeje. Pak lze doporučit sáhnout po rozsudku Nejvyššího správního soudu.

V rozsudku 8 Afs 78/2009 pak Nejvyšší správní soud ukázal, jak může daňový subjekt tvrzenou skutečnost bydliště prokázat prostřednictvím nepřímých důkazů. „ To, že jsou v domě spotřebovány energie a tudíž vznikají prokazatelné náklady s jejich využíváním, představuje jeden ze způsobů, kterým lze prokázat, že nemovitost je využívána k trvalému, nikoliv pouze nahodilému či dokonce žádnému, bydlení. Je pravdou, že žádný právní předpis občanům neukládá, kolik kWh musí spotřebovat, jak často se mýt či vařit, jak v průběhu řízení uváděl stěžovatel, na druhou stranu však užívání objektu pro trvalé bydlení je obecně s těmito náklady zpravidla spjato.“