Jízdy mezi bydlištěm a pracovištěm zaměstnance

Pokud sjedná zaměstnavatel v souladu se zákoníkem práce se zaměstnancem pravidelné pracoviště pro účely poskytování cestovních náhrad v jeho bydlišti, jsou mu poskytovány cestovní náhrady i při cestě z bydliště do sídla firmy.

Jízdy mezi bydlištěm a pracovištěm zaměstnance jsou považovány za osobní spotřebu zaměstnance a nelze je daňově uplatnit. Pokud bude zaměstnanci hrazena cesta mezi bydlištěm a pracovištěm a tento závazek zaměstnavatele bude sjednán v pracovní smlouvě, jedná se u zaměstnavatele v souladu s § 24 odst. 2 písm. j) bod 5. zákona o daních z příjmů o daňový náklad, u zaměstnance půjde o zdanitelný příjem s povinností odvést též zákonné pojistné.

V případě, kdy zaměstnavatel poskytuje zaměstnanci bezplatně motorové vozidlo k používání pro služební i soukromé účely, přidaňuje k jeho mzdě 1 % vstupní ceny vozidla za každý kalendářní měsíc poskytnutí vozidla (příp. 0,5% u tzv. elektromobilů). Ze stejné částky odvádí i pojistné na sociální a zdravotní pojištění. Cesty mezi bydlištěm a pracovištěm zaměstnance jsou tak posuzovány jako využití vozidla pro soukromou spotřebu zaměstnance.

Pokud sjedná zaměstnavatel v souladu se zákoníkem práce se zaměstnancem pravidelné pracoviště pro účely poskytování cestovních náhrad v jeho bydlišti, jsou mu poskytovány zákonné cestovní náhrady i při cestě z bydliště do sídla firmy. Sjednání pravidelného pracoviště a místo výkonu práce v bydlišti zaměstnance lze v případě, že druh práce sjednaný v pracovní smlouvě může zaměstnanec vykonávat doma, např. se může jednat o účetní, administrativního pracovníka, programátora, obchodního zástupce, montéra.

Pokud podnikatel fyzická osoba má jako sídlo podnikání uvedené v živnostenském listě bydliště a jede do jiného místa, je na pracovní cestě. Pravidelným pracovištěm podnikatele je tak sídlo podnikání uvedené v živnostenském nebo jiném podobném oprávnění.